Home Blog Co vám pomůže 100x víc než osobní rozvoj

Co vám pomůže 100x víc než osobní rozvoj

0
Co vám pomůže 100x víc než osobní rozvoj

Napsal mi klient Karel:  
,,tolik času, peněz, prosezených hodin na seminářích o seberozvoji a někdy to fungovalo a jindy ne. Už jsem z toho byl celý rozhozený. Všechno v mém životě šlo spíše dolů než nahoru. Manželka byla naštvaná, jak jsem furt v něčem ležel, děti jsem skoro neviděl a v mém byznyse se mi přestávalo dařit. 
Fakticky divné, když jsem všechno dělal proto, aby to bylo právě naopak. Jsem rád, že jsem vás potkal Vladimíre a seznámil se s Psychology of Mind, protože jinak bych se asi dostal do blázince."
Karel

Většina z nás něco takového dobře zná... 

Máme plnou hlavu starostí, řešíme je a promýšlíme, za pár dní jsme z toho utahaní a znechucení, nejistí… jedeme v tom
a najednou z ničeho nic všechny tyhle naše chmury a “zodpovědné” myšlenky na zmizí, z nás to spadne a je nám fajn.

Stane se to bez toho, že by se jakkoliv změnila situace, která na nás tak těžce ležela. Třeba kolik peněz máme v bance, jak dopadne naše důležitá zakázka… všechno okolo nás je stejné, ale najednou jsme jinde. Stane se to bez toho, že bychom pro to něco speciálního udělali, ve skutečnosti se stane a my si toho většinou všimneme až po nějaké chvíli …

Co se to děje a proč je to tak užitečné tohohle si všimnout?

Oba tyto stavy prožíváme všichni v životě a pořád se střídají.

V tom druhém stavu máme zdravé sebevědomí, máme zdravý rozum, víme, co potřebujeme vědět a nevadí nám, že nevíme co nevíme. Máme důvěru v život, v sebe prostě víme, že si nějak poradíme, ať je to co je to. Nemáme strach z budoucnosti. Víme, co je třeba, cítíme jistotu, je nám fajn. A velice často, když jsme v tomhle stavu, přijde nám tak trochu legrační, jak moc jsme se stresovali a trápili těmi problémy. Jak moc jsme sami sebe a svoji životní situaci brali vážně, ještě před malou chvilkou.

V tom prvním stavu jsme všichni zaseklí v kolečku našich vlastních úvah, názorů, představ, našich vlastních “pravd”, které plynou z našich zkušeností. Jsme zavření v realitě, která je plná problémů, které nemají řešení, alespoň ne takové, které se týká nás a jsme v téhle realitě uvěznění a ani nás nenapadne, že by to mohlo být něco jiného než tvrdá skutečná realita. 

Ten druhý stav si spojujeme s lehkostí, lepší náladou, pohodou, jistotou, optimizem, humorem. Vnímáme jistotu, která přesahuje naši malou vlastní realitu. ( myslím tím tu hrůzu před chvilkou. ) A všechny tyto kvality jsou naprosto neviditelné pro člověka v tom prvním stavu. A všechna ta tíha, bolest, stres, nejistota zmizí, když se dostaneme do toho druhého stavu.

Tyto dva stavy spolu nemají nic společného. Není žádná cesta od jednoho do druhého. Jsme v jednou a najednou jsme ve druhém. Nemáme tušení , jak se to stalo

Tenhle přechod z jednoho stavu do druhého, z jednoho světa do jiného, z zná každý z nás. Každému se to děje..

Děje se nám to spolehlivě celý život a přesto neexistuje žádná technika, žádná pomůcka, žádný způsob jak se dostat z toho prvního do toho druhého stavu.

Ten druhý , přirozený stav je přesně “TA cesta” k tomu, po čem všichni lidé touží. Ke klidu, pohodě, radosti, spokojenosti, šťastnému životu. Ten druhý stav je tohle všechno.

V tomto přirozeném stavu můžete žít mnohem častěji a déle a jen občas spadnout do toho prvního, tedy opačně, než co je teď normální - být stále v tom prvním a jen občas se ocitnout v tom druhém.

Osobní rozvoj nám škodí?

Proč nám naše práce na sobě, to čemu říkáme osobní rozvoj vůbec nemůže pomoct a naopak - škodí? 

Vztah mezi naší snahou být v tom druhém stavu a tím, že se do něj dostaneme je paradoxní. I když můžeme jasně vidět, že ten druhý stav má něco společného s pozitivním myšlením, spokojeností, vděčností, odvahou prožívat nové věci, odvahou udělat další krok v životě, můžete si začít jasně všímat, že když se pokusíme něco dělat, abychom se do tohoto stavu dostali, nejde to. Naopak. Zamotáváme se do toho víc a víc. Kdykoli se snažíme cokoliv udělat proto, abychom se dostali do tohoto přirozeného stavu, ať jsou to různé techniky a nebo přístupy, všechny vedou jen k tomu, že zůstaneme déle v tom prvním stavu. 


Proto moje varování před osobním rozvojem.

Dostat se do toho druhého stavu a žít život více v tomto stavu je ta nejsnadnější a nejpřirozejší věc v životě každého člověka. 

Play
>